Solární energie se stala velkou nadějí do budoucna. Je jasné, že některé přírodní zdroje budou dříve či později vyčerpány a budeme muset sáhnout po alternativních zdrojích. Naftu tedy vyměníme za sluneční energii. Některé pokusy, vedoucí tímto směrem, už započaly.
–         Problém v autech na solární energii je však v jejich rychlosti.
–         Solární vozy jedou maximální rychlostí devadesát až sto kilometrů za hodinu.
–         A to je v dnešním rychlém světě docela málo.
–         Ve městě a na okresních cestách by byl jejich výkon dostatečný, ale na dálnici by se určitě tvořily kolony, které by byly nezvládnutelné.

Potíž je v tom, že solárních článků na pohon auta je zapotřebí obrovské množství. Křemíkové destičky totiž nedokáží využít plně sluneční záření. Využívají asi jen čtvrtinu. Proto je zapotřebí mít destiček neuvěřitelném množství. Když se v roce 2007 švýcarský dobrodruh Louis Palmer vydal na osmnáctiměsíční cestu kolem světa právě v solárním voze, vezl si křemíkové destičky ještě na přívěsné káře. Ty, co měl na kapotě auta, rozhodně na provoz vozu nestačily.

Vypadá to nadějně

Některé nápady, které jsou spojené s využitím solární energie pro pohon aut, jsou trochu bláznivé. Jedním z příkladů je nápad amerického vynálezce Scotta Brushawa.
o   Ten plánoval vybudovat silnici, který by byla složená ze solárních článků.
o   Díky tomu by se energie čerpala nejen z kapot aut, ale také ze země.

Ačkoliv by se jeho nápad mohl zdát trochu podivným, americká vláda rozhodla, že mu dá šanci.Brushaw dostal na svůj pokus sto tisíc dolarů. Jiný vynálezce, kterým je švýcarský psychiatr Bernard Piccard, se zase rozhodl obletět svět v solárním letadle. Přes den bude čerpat energii do zásobníku a přes noc ji bude využívat.
–         Možná to také není tak nesmyslný nápad.
–         Jeho stroj opravdu letěl.
–         A to dokonce čtyřiadvacet hodin bez přistání.