Když panuje venku hezké počasí, jsme tam my lidé rádi. Bodejť by také ne – znáte snad někoho, kdo by byl rád zavřený třeba v paneláku, když venku nádherně svítí slunce, prozpěvují ptáci, šumí les…? Prostě je pobyt venku často hodně příjemný. A protože není dobře člověku samotnému, je docela běžné i to, že se někdy rozhodneme uspořádat nějakou akci pod širým nebem, kam si pozveme lidi, kteří jsou nám z nějakého důvodu blízcí.

Taková venkovní akce ale vyžaduje kvalitní přípravu. Nemůžeme přece někoho pozvat a až pak řešit, kam se vůbec usadíme a co se bude jíst, pít a podobně. To chce všechno předem připravit.

A i když člověk nakonec všechno připraví nejlépe, jak to jenom dokáže, neznamená to ještě, že proběhne celá akce tak, jak by proběhnout měla. Pokud se tu totiž vše odehrává pod širým nebem, může vše negativně ovlivnit i špatné počasí.

Někdy se musí taková akce na poslední chvíli zrušit, a to nepotěší. Někdy se musí přesunout někam pod střechu, a ani to nemusí být zrovna příjemná změna. A asi nejhorší je, když se počasí změní k horšímu až v průběhu takové venkovní akce. Protože pak se musí všechno řešit nahonem a provizorně. A to nepotěší.

Jenže co se dá dělat? Počasí přece nedokážeme poručit, jaké má být!

A to sice opravdu nedokážeme, ale můžeme se postarat aspoň o to, aby byl jeho dopad na průběh takové venkovní akce minimální nebo nejlépe aby nepřízeň počasí onu akci neovlivnila vůbec. A jak to zařídit? Přece tak, že si pro podobnou příležitost pořídíme stany extrem. Akce pod širým nebem se totiž dá dokonale zorganizovat právě pod těmito. Účastníci jsou tu současně v přírodě i pod provizorní střechou, a to je ochrání i před deštěm, i před větrem. Prostě před nepohodou.

Když si tedy organizátor včas pořídí takové stany, nemusí se bát, že by všechno jeho snažení bylo marné. Akce pak může proběhnout, i když počasí nebude zrovna přát. A všichni mohou být spokojení, ne-li přímo nadšení.