Techniku a další technické věci mám opravdu hodně ráda. Protože mě to vždycky fascinovalo, jak všechno k sobě pasuje a jak všechno co a jak vzniká a tak podobně. Nikdy jsem si nedokázala představit, kdybych třeba já dostala za úkol, abych něco vymyslela, něco technického. Kolikrát jsem měla ve škole třeba nějaký důležitý úkol, který se týkal techniky. Jenomže řeknu vám, že to bylo opravdu hodně složité. Já sama se v tom vůbec nevyznám, takže jsem taky nemohla vědět, jak na techniku. Vzpomínám si taky na svého bratra, který byl na střední škole v prvním ročníku technické školy a dostal úkol, kdy měl sestavit robota. Bylo to na konci prvního ročníku střední školy, takže bratr už nějaké znalosti samozřejmě měl. A měl takové znalosti, které se týkají techniky. Jenomže další informace a znalosti si měl bratr sehnat sám.

Dostal k tomu dvě různé knihy, ve kterých si měl nastudovat všechno, to, co k sestrojení robota potřebuje. A nebylo to jenom tohle. Ale jde opravdu o hodně věcí a taky zkušenosti a dovednosti, které člověk musí umět, pokud se chce věnovat technice anebo například robotice. A jsem ráda, že i můj syn má rád techniku a robotiku, protože už vše ve svých šesti letech chodí do kroužku robotiky a taky angličtiny. Baví ho robotika a taky má rád počítače, notebooky a mobilní telefon.

A samozřejmě mě tohle vůbec nevadí, protože jsem velice ráda, že můj syn je akční a že má hodně koníčků a zájmů, jako například robotika a technika. A je způsobu, jak se zabavit, a to třeba například robotikou a nebo různou technikou. Taky totiž záleží vždy na každém jedinci, co ho baví a v čem chce pokračovat, opravdu nemá smysl někoho do něčeho nutit, protože by to neměl smyl. Lepší je dát na to, co baví člověka, to pak má větší smysl a potenciál. Někdy ale bohužel děti dělají to, co jim vnutí rodiče.